3. Kapitola - Hvězdná hrozba

15. února 2018 v 14:37 | AmberPaw |  Příběhy Nočního klanu
Ztracená tvář běžela jako poslední, aby dávala pozor na pomalejší kočky, aby se někde nezastavily nebo se nezatoulaly a tak podobně. Pak si z hrůzou uvědomila, že chybí ta sarkastická učednice Noc a to tvrdohlavé kotě Žulokotě.
"Javorová hvězdo!" zakřičela.
Jmenovaná kočka se otočila a pomaloučku došla k ní. "Ano?" zeptala se, když byla těsně u ní.
Klanové kočky následovaly Sýčka, který je vedl dál od požáru, který se šířil.
"Chybí nám Noc a Žuloko-" Ztracená to nestihla doříct.
Na místo klanu přišla Noc s Žulokotě v tlamě a přes její krátkou srst řekla: "Tady!"
"Kdes byla?" zeptala se Javorová a vykročila vpřed.
"To není důležité. Javorová hvězdo, jestli mají klanové kočky sílu na běh, prosím tě o místo, kde bychom se schovali. Nesmím říct proč, ale jednou, jednou ti to řeknu. Přísahám."
Kočky se zastavily vzrušeně pozorovaly, co bude dál.
"Řekni mi to teď," nabádala jí Hvězda.
"Ano, ale až bude po všem. Teď musíme jít!" odporovala Noc.
Ztracené taky začalo docházet, že jim tikají hodiny. "Javorová hvězdo, já myslím-" začala. Noc na ní vděčně pohlédla.
"Ne! Sakra, než mi tahle učednice poví, co se děje, nikam se nehneme!" stála si za svém názoru krémová velitelka.

Po nějaké době přišel ohnivý učedník k onému nešťastnému klanu.
Noc byla stále s Hvězdou ve při.
"Něcos mi slíbíla." Zasyčel ten učedník.
Ztracená se naježila. Ten učedník se jí nelíbil.
"Pojď si pro mě," zazubila se a bojovně přivřela oči Noc.
"Jak myslíš." Učedník se naježil a skočil po Noci. Ta jen uhnula.
Ztracená tvář už už k nim chtěla skočit, ale učedník zasyčel: "Nepleť se do toho," a bylo. Ta drzost ji tak ohromila, až nic neudělala.
Noc skočila po učedníkovi, který ležel, ale na poslední chvíli ji odkopl do dálky.
Boj trval dlouho a bylo to téměř vyrovnané, ale na konci Noci došli síly. Plácla sebou na zem. Oba byli zmordovaní, ale i tak jí dokázal učedník, který se představil jako Žár, odtáhnout pryč.
Ztracená tvář, Sýček, Mechokotě, Pískokotě, Popelavý skok, Orlí spár, Bouřlivák a další se na Hvězdu podívali vyčítavým pohledem. Že jí radši neposlechla, říkali si všichni.
Javorová se z toho vymotala snadno - a to tak, že zavelela k odchodu a šlo se jinam.

Šli už dlouhou dobu, a několik koček začalo skuhrat, že mají hlad, a že je bolejí tlapy a klouby a vůbec všechno. Javvorová hvězda na ně nedbala. Prostě šla dál a dál, a bylo jí očividně jedno, že za ní spousta koček padá k zemi vysílením.
Pak už to Hvězda nevydržela. Zastavila se, do ní zezadu narazil Sýček, kterého Hvězda již delší dobu tajně milovala. Klan se na ní podivně koukl, protože proč teď zastavuje, když jde neúnavně již nekonečně dlouhou dobu? Nicméně byl klan rád, protože si můžou odpočinout.
"Tady přespíme," řekla přísně velitelka s železným podtónem.
Spousta koček se podívala na dlouhou, slunečnou planinu. Začalo pršet a spousta koček začalo nesouhlasně huhlat.
"Eh, Javorová hvězdo," začal Sýček, "tady přespat nemů-"
"Ticho! Tady přespíme. Je mi jedno, jestli bude pršet či ne, prostě TADY přespíme." Železný podtón její tlamičku neopustil.
"Hej! Co tam děláte?!" ozvalo se odněkud.
"No co bysme asi tak dělali!?" zařvala odpověď sarkasticky Hvězda.
Na kraji mýtiny se vynořily dvě velké kočky a došli k tomuto klanu.
"Áá, Noční klan," zasmál se ohnivý kocour, "vás jsme tu dlouho neviděli."
Ztracená tvář zavrčela. To je ten kocour Červánek! Proběhlo jí hlavou.
Druhá kočka- tedy druhý kocour se začal potit.
"Eh..." začal mluvit, když ho Červánek vyzval, ať něco řekne.
"Jen povídej, cokoliv, neboj se." Vyzval ho Červánek již podruhé.
"Fajn, fajn," mňoukl ten druhý kocour a rozhlédl se po všech kočkách, "támhleten učedník by se nám hodil tam, ty víš kam že?" Myslel Zlatohnědíka.
"Ne!" Ztracená tvář skočila před toho kocoura. "Toho nám nevezmeš."
Druhý kocour se usmál. "Fajn. Ale já si pro něj už jdu-u."
Ztracená se vyzývavě usmála. "Zkus to."
Kocour kývl a začal běhat kolem Ztracené.
Buď mě bude sledovat a já jí zamotám hlavu, nebo mě sledovat nebude a já jí skočím na záda, pomyslel si.
Ztracená se za ním otáčela, až najednou skočil a přeskočil jí.
Se zamotanou hlavou se Ztracená tvář skácela k zemi.
Kočky přihlížely, co se stane. Nikdo ani nedutal.
"Hahaha, ten učedník je můj," zasmál se kocour.
"Tak ho prostě vezmi Stíne," pobízel Červánek černého kocoura s šedým mourováním a šedýma očima.
"Nech ho." řekla železným tónem nověpříchozí kočka.
Všechny kočky - včetně těch z Kapradinového klanu - se otočilo nebo vzhlédlo za tou kočkou.
Černobílá učednice stála ve stejné pozici jako předtím. Ani se nehnula.
"Co mi asi tak můžeš udělat?" Zasmál se Stín, i když ho v hloubi duše děsilo to, že se ta učednice nehýbe.
Učednice se stále nehnula. Stále nic.
Nic.
Nic.
Nic.
Najednou rychlostí blesku vyskočila před Stína, který už držel Zlatohnědíka pod krkem. "Říkám pusť ho." Mňoukla železně černobílá učednice.
Ta Noc je snad robot, zasmála se vduchu Ztracená tvář.
Stín pomalu pustil Zlatohnědíka a ten se hlasitě nadechl. Červánek ho okamžitě čapl a odběhl s ním.
"Odejdu, ale to bude vaše zkáza," varoval je Stín.
"Fajn," otočila se k němu zády Javorová hvězda a až teď si uvědomila, že přestalo pršet.
Stín pomalu odešel a Noc zavřeštěla.
Všichni se otočili.
Za ležící Nocí stál ohnivě zrzavý kocourek ve věku staršího učedníka a ďábelsky se usmíval.
V rychlosti blesku mrkl na Ztracenou tvář a s Nocí, kterou táhl za sebou odskákal.

Zanedlouho k nim došel oheň.
Sokolík, Modřenka a Ohňuška se ztratili.
Několik koček toto pokládalo za jejich zkázu, přece to říkal Stín.
Noční klan se rozdělil na dvě půlky; na tu co říkala, že všichni umřou, vždyť ta hvězdná hrozba a Stín k tomu, a na tu, co říkala, že přece nebudou věřit kocourovi z klanu, kterej je podrazákama prolezlej.
Obě strany měly pravdu.
V té, co říkala, že všichni zemřou byli: Javorová hvězda, Vydří kožich, Popelavý skok, Orlí spár, Sluneční paprska, Ohnivka, Černinka, Úsvitka, Žulokotě, Pískokotě a Skřivánkokotě.
V té, co říkala, že přežijí byli: Sýček, Březoočka, Černá růže, Vlčí srdce, Prašná oháňka, Tichý vítr, Bouřlivý dráp čili Bouřlivák, Temný stín, Ztracená tvář, Hvězdička, Mechokotě a Jílokotě.

Zanedlouho se Sokolík, Modřenka a Ohňuška vrátili.
"Byli jsme na průzkum tábora. Nic z něj nezbylo," říkali, když Noční klan pokračoval v cestě z mýtiny. Všichni až na Modřenku se připojili na stranu, která říkala že to přežijí.
Klan byl rozhádaný a nehodlal se spojit.
Sýček vedl půlku a Javorová hvězda vedla druhou.
Za chvíli, za lesem objevili pole a stodolu.
Jakmile Hvězda uviděla stodolu, rozběhla se za ní. Sýček taky.
Ztracená tvář pochopila. Kdo z nich jí obsadí jako první, tak tam bude sídlit i jeho strana, ale dvě tam být prostě nemůžou.
Sýček doběhl jako první. Javorová hvězda ho shodila z vyvýšeného vstupu a sama si lehla doprostřed stodoly, její strana se k ní nahrnula. Všichni vyplázli jazyk na 'poraženou' stranu Nočního klanu.
Sýček a spousta koček z jeho strany zasyčelo a vrhlo sedo stodoly.
Stodolu neobsadili. Pochopili, že se musí natěsnat jinam.
Bloudili sem a tam, nic nemohli najít.
Přiběhla k nim černobílá kočka, alee to Noc nebyla.
"Hledáte něco?" zeptala se přivařeným, ale pevným hlasem.
"Místo na přespání," mňoukl Sýček.
"No, támhle je taková stodola..." začala černobílá kočka. Vypadala na válečnici.
"Tam se usídlila ta druhá půlka z nás," zavrčel Sýček nepříjemně.
"No, pak se tady taková skupina koček, ale..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ztracená tvář Ztracená tvář | E-mail | Web | 15. února 2018 v 14:50 | Reagovat

Úžasný, těším se na další kapitola a je mi líto Noci.

2 Firestar Firestar | 15. února 2018 v 18:58 | Reagovat

Taky se těším na další kapitolu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama