Jep, další novinky

18. května 2018 v 13:00 | AmberPaw |  Novinky
Jedu na ŠvP,
20.5. - 27.5.
do jedné úžasné chatky kde jsem již byla
a
je
tam
BAZÉN!!! ;)
Záviďte :P

Každopádně, jelikož nemám předepsané kapitoly ani jak je vydávat...
Však vy víte co.

Takže se mějte, budu se snažit napsat pokračování CP Curse, která bude tentokrát o Karma. (Jo, skloňuje se to divně, protože Karma je anglicky Karma. #zjištění!)

Tak se měějteeee! :)))
 

Pro pobavení - Google Autocorrect

12. května 2018 v 23:51 | AmberPaw |  Pro Vás
Ale já jsem se objevila jako malé dítě!
A to bude odfláklý?
Pro Timepaw, nevíš co je to opravdu opravdová okurka?
Ale to už je.
A ano vím že to bude asi tím že oranžový expres.
Pro pobavení na scénu přišla kaktus.
A to bude oranžový?
Ale já prostě nemůžu.
Praha na tabletu nebo život!
To je ale radím vám umožní pohodlně ovládat vás.
To je na světě která se jmenuje Phoenix!
S červeným pruhem látky na které se objevila pol chladu.
V životě neviděla a to bude asi na scénu.
Já to kaktus.
Já jsem se jmenuje a odvolává na scénu.
J České spořitelny je počtem bodů na a to je ale doupě!
EMOJI STORY:
🐱🐾🍱!
(Katus šel pro sushi!)

Creepypasta - Generous Starclan

12. května 2018 v 23:41 | AmberPaw |  Pro Vás
Ahoj! Jsem tu zpátky s nějakou Creepypastou, nom, bude to úplnej shit, ale nwrmnd. A ano, vím kolik je, ale já prostě nemůžu usnout.
 


Přihláška

9. května 2018 v 16:45 | AmberPaw
Nebudu říkat kam xD
Prostě se to objeví (ČASEM) v Hvězdné Hrozbě.

  1. Jméno (nějaké 'rozdílné', např. Olej, Lapma, Cukrátko, Cihla,...)*
  2. Vzhled (povolené barvy NA SRST: černá, kouřově šedá, šedá, našedlá, stříbrná, bílá)*
  3. Pohlaví (kočka/kocour)*
  4. Příběh (minulost - (přítomnost) - budoucnost)/Povaha*
*povinné

A ještě ke jménům - pár námětů: radioaktivita, technologie, potraviny - a NEMŮŽE BÝT (takže NEuvidím): Ohnivá střela, Vodní tlapka, Tlapkotlapka,...

Vzor:
  1. Elektro
  2. Stříbrná s šedým pruhem na zádech, jantarové oči
  3. Kočka
  4. Uvolněná, mladá kočka s veselým výhledem na svět
  1. Elektrický proud
  2. Černý s šedýma očima
  3. Kocour
  4. Milý, ale nakopne tě rychleji než moucha
  1. Jedovatá radiace
  2. Temně černá kočka s jantarovýma očima
  3. Kočka
  4. Je vlastně na pozici starších/Upovídaná nepřátelská stará kočka
  1. Orion
  2. Bílý s šedýma pruhama po celém těle
  3. Kocour
  4. Milý, nikdy by nezradil, rád vtipkuje
Nebo může čtyřka vyadat takhle: 4. ---/ (a tady vypsaná povaha), nebo bude vyplněná celá.
Tak ahoj :3

Creepypasta - Curse

15. dubna 2018 v 18:28 | AmberPaw |  Pro Vás
Jo, já vím, píšu Noční a ještě si začínám s Creepypastama, ale tohle bude jen oddechové, když budu chtít napsat článek a nebudu mít chuť psát ty Noční. (To asi nebude nikdy, ehm.) Tuhle creepypastu bych pojmenovala Curse's Curse nebo Curse The Killer.
Příjemnou zábavu!

Pátek 13.

13. dubna 2018 v 15:49 | AmberPaw |  Pro Vás
Je právě bouřka a AmberPaw píše článek na blogu. Venku se objevují blesky a ozývají se hromy. Na ulici jsou lidé, AmberPaw hodněkrát za minutu odběhne k oknu, aby se podívala ven. Všude prší a je hluk.

Ahoj!
Co pro vás znamená pátek třináctého? (a příp. další pověry)
Já jsem postupem času zjistila, že pro mě pátek třináctého a černá kočka přes cestu znamená štěstí (a to, co pro ostatní znamená štěstí, znamená pro mě také).
Připravila jsem si pro vás článek pro pobavení, ale také podle skutečnosti.
Bavte se!

-AmberPawin Pátek Třináctého-

AmberPaw se probudila a myslela jen na jediné - a to, že dneska se přespává v družině a ona ještě neodevzdala lístek, který oznamoval, že může přespat a že vůbec může jít.
Včera večer kvůi tomu nemohla usnout a trápilo ji to. Teď ráno má na to růžovější pohled.
Přichystala se do školy a 7:45 vyrazila s tátou, do školy to má tak 3-5 minut. Cestou s tátou si povídali o všem možném. Když došli do školy, AP se přezula do bačkor a rozloučila se, šla.
Do třídy šťastně dorazila a sedla si na židli, na stůl si dala penál a učebnici s pracovním sešitem matiky.

Když přežila matiku a češtinu, psal se test z vlasťáku, Přemyslovců.
Byl extra-easy, AP ho měla jako druhá hotový a odevzdaný. První byl Krvavý měsíc (brácha Firestar) a třetí FS.

Družina.
AP nemohla najít svojí družinářku, a jelikož potřebovala jít rychle na oběd, protože potom má počítače, vzala si oběd, kousla do knedlíku, příbory omatlala v omáčce a knedlíky rozkouskovala, nalila do sebe šťávu a odevzdala to.
Po obědě našla učitelku, vlepila jí lísteček s přespání v družině, řekla "Jdu na počítače!", a zmizela, na počítače samozřejmě.

Po hodině (kde napsala 9. Kapitolu Hvězdné hrozby) jim učitelka řekla, že jejich třída může chvíli zůstat, že má práce moc, nebude si jich všímat, ale tak další hodinku tam můžou být.
AP to napsala rodičům, ale, po půl hodině je učitelka vyhnala.

Družinářka se potkala s AP a FS se vestibulu školy.
"...A ten lísteček, jak jsem vám dávala, můžu teda na to přespání?"
"Hele, tys mi ten lísteček dala, takže jsi přihlášená."
"Jinak já jdu domu!" řekly už AP a FS společně.
"...počkat, nejdu náhodou až v 15:30?" Zeptala se FS.
"Podívám se... Jo ty jdeš až v 15:30. A co ty?" Otočla se družinářka na AP.
"Em... Já jdu stejně domu. Tak večer!"
"Večer."

Po cestě domů sedla AP k počítači a začala psát článek, vymyslela Stormheart (Bouřlivé srdce) - zkráceně Stormy (Bouřka).
15:47 přestala bouřka :(

9. Kapitola - Hvězdná hrozba

13. dubna 2018 v 14:02 | AmberPaw |  Příběhy Nočního klanu
Ztracená tvář se cítila trochu divně, když nová kočka - Iluze - šla k Březoočce, aby se vyléčila. Musela si projít hodně krutým bojem, když je takto zraněná, pomyslela si.
"Noční klane," promluvila Javororová hvězda ze skály. "Dnes nám Noc přivedla zajatkyni Iluzi! A starat se o ní bude Zlatohnědík! Tak co Zlatohnědíku, jsi rád?
Zlatohnědíku?
ZLATOHNĚDÍKU!!!"
"On tadý není!" Řekla Ohňuška se smutným podtónem. "Nikde." Hlesla ještě.
Sokolík ji objal. "On se někde najde." Pošeptal a olízl ji mezi ušima. "Nech mě." Zavrčela Ohňu.
"Půjdu ho hledat!" Řekla Iluze, ale když se na ni všichni otočili, zase si lehla před skálu do trávy.
Ztracená tvář slyšela ještě Javorovou, jak zavrčela 'No proto' a už nikoho nevnímala a myslela jenom a jenom na Zlatohnědíka.

Ztracená tvář se probudila. Byla chladná noc. Vyšla před doupě a dívala se na hvězdy.
Ve chvíli, kdy se podívala před sebe, jen tak, uviděla bílou šmouhu která se mihla kolem ní. Ztracená ji zachytila drápky a ona zaskučela.
To ne, pomyslela si Ztracená tvář.
To znělo jako...
To byla...
To snad byla...
Hvězdička.
"Co tady děláš?" Zeptala se učednice s kotěcí nevinnou tváří.
"Spíš co tady děláš ty, by mě zajímalo."
"Ale se ptala první!"
"A druhá a válečníkům se neodmlouvá!"
"No fajn. Já se jdu jen napít! Mám žízeň!" Vyprskla stříbrně zbarvená učednice.
Ztracená zakroutila hlavou.

Ráno vstala Ztracená tvář velmi brzo.
Podívala se do učednického doupěte - ona tam nebyla.
Napnula uši a uslyšela řev. Ohlušující.
Do spícího tábora se nahrnul Tmavý a Sněžný klan.
"HEEEEEEEEEJJJ!!!" Zařvala Ztracená tvář a skočila po veliteli Tmavého klanu.
Zakousla se mu do krku a mírně stiskla.
Velitel pomalu začal vláčnět, víc a víc, až pak padl.
Ztracená tvář čekala, že se každou chvíli zvedne a skočí po ní. Ovšem zatím se to nestalo.
Zezadu na ní skočil zástupce Tmaveho klanu a tak Ztracená tvář skočila a i s ním se zavrtala do země.
Čekala až se pustí a potom se zvedla.
Hned potom skočila.
Zástupce se skrčil, takže ho přeletěla a on skočil a přitiskl ji k zemi celou svou silou. Ztracená ho odkopla. Tmavý klan není moc silný.
Tvoří se hlavně z bývalých samotářů, tuláků, vyhnanců a domácích mazlíčků.
Opravdu není těžké ho porazit.
Nikdo se tedy nedivil, když Tmavý klan rychle utekl z tábora Nočních.

Sněžný klan se tedy takto rychle zahnat nedal.
Ztracená si všimla, že jeden válečník - Tygří stín - se sklání nad krkem Ohňušky a chce jí zabít.
Skočila k Ohňušce a místo učednického krku zasáhli zuby Tygřího stína válečnický hřbet.
Ztracená tvář mu hned dala šrámofacku - facku s drápy.

Později se naštěstí Sněžný klan odebral pryč.
Javorová hvězda vyskočila na skálu.
"Dnes byl krutý boj se Sněžným klanem, a tak musím vyznamenat válečnictvím pár učedníků. Budou to-"
Hvězdička vešla do tábora a z tlamy jí viselo pár kusů čerstvé potravy.
"-Ohňuška a Černinka.
Vyzývám nyní Hvězdný klan, aby shlédl dolů na tuto učednici. Ohňuška pilně trénovala, aby porozuměla vašim tradicím a zvykům. Nyní vám ji doporučuji jako válečnici.
Ohňuško, odedneška budeš nazývána Ohnivá tlapka, Noční klan oceňuje tvojí odvahu a vytrvalost."
Ohňuška jí vděčně olízla rameno.
"Vyzývám nyní Hvězdný klan, aby shlédl dolů na tuto učednici. Černinka pilně trénovala, aby porozuměla vašim tradicím a zvykům. Nyní vám ji doporučuji jako válečnici.
Černinko, odedneška budeš nazývána Černouchá, Noční klan oceňuje tvojí vtipnost a trpělivost."
Černinka vděčně olízla Hvězdě rameno.
"...a nyní vás obě vítám v Nočním klanu jako válečnice! Gratuluji!"

8. Kapitola - Hvězdná hrozba

6. dubna 2018 v 21:23 | AmberPaw |  Příběhy Nočního klanu
To nám to pěkně začíná, pomyslela si Noc, sarkastická učednice, co dokáže zkazit den, když se Mračný a Lví měsíc začali hádat.
Noc neměla ráda shromáždění, protože "Jsou vždy hrozná a něco se vždy musí stát." - jak říká ona.
Navíc, za Zlatohnědíkem stál Stínový kouř, zástupce Sněžného klanu a temně šedý kocour bez jednoho oka. Po chvíli už tam Zlatohnědík nebyl, ale Noc to nijak nezajímalo. Prostě si někam zašel, řekla si v duchu. Nenapadlo ji, že Zlatohnědík je slušný kocourek a že by nikdy takhle neodešel.
"Hah. Jak asi. Asi tak, že tvůj klan neumí poznat náš majestátný pach!" Zasyčel Mračný měsíc a postavil se.
"Jsi tak naivní." Zasmál se Lví měsíc.
Mračný měsíc zavrčel.
"Prosím, nehádejte se!" Prskla Javorová hvězda. "Já jsem ještě nemluvila!"
Lví měsíc kývl, že může.
"Noční klan odešel z území a potom se zase vrátil. Máme tři nová koťata."
To je tak... Tak... chrrrrr...
"Noci vstávej!" Ztracená tvář budila spící kočku po skončení shromáždění.
"Kolik je hodiiiin?" Protáhla se líně Noc.
"Shromáždění po konci!" Řekla netrpělivě Ztracená a jemně do ní kopla.
Noc se pomalu zvedla.
Došourala se do tábora.
V noci nemohla Noc spát, protože nudou usnula na shromáždění.
Najednou uslyšela v táboře šustění.
(Poznámka autora: Odsud si můžete pustit Insanity :3)
Vyšla ven. Uviděla bílou šmouhu, která před ní utekla.
Nečekala a pustila se za šmouhou.
I když to byla zdatná běžkyně, nestačila této šmouze.
Když byla asi tak dvě délky ocásku od šmouhy, tak skočila.

Představila si, že skáče přes plameny a zachraňuje bezbranné Žulokotě.
Slyší mňoukat kotě a je toto otázka života a smrti.
Buď zemře ona i kotě, nebo jenom ona.
A zemře...

Dopadla a přišlápla kočce ocas, ona se nátáhla na zem a spadla přes držku tlamu.
Okamžitě se otočila a ve stejné chvíli Noc odťápla z ocasu a přistoupila nad kočku.
Bílá kočka s černým pruhem u uší, na špičce ocasu a na tlapách a černýma očima byla jako v transu. Jen se červenala a z jejích očích se dal jasně vyčíst bezmezný strach.
"Co tady děláš?!" Vyprskla Noc na neznámou kočku.
"J-já..."
"Ty?!" Noc se musela v duchu uchechnout. Vždyť nad ní jenom stojím! Nic jí nebrání v odkopnutí mě na druhou půlku tábora! Ta se musí bát!
"Eeeeh... Důvod je tajný!"
"A jakpak se jmenuješ?!"
"I-iluze."
"Dobře Iluze, jestli mi neřekneš, proč tady jsi, budu to z teb muset dostat!"
Iluze zavrtěla hlavou.
"Jak chceš." Řekla Noc a zahryzla se jí do tlapy a mírně stiskla.
Iluze sykla bolestí. Mírně kopla zadní nohou Noc do brady a otočila se, chtěla utéct, ale Noc se vzpamatovala téměř hned a zahryzla se jí do zad.
"Mě neunikneš," zašeptala Noc do ucha Iluzi a donutila ji se znovu otočit břichem k ní. "Víš vůbec co děláme kočkám nalezeným na našem území? Mučíme je," řekla Noc a donutila Iluzi spát za učednickým doupětem, aby jí potom zalehla.
Tentokrát už Noc usnula.
(Poznámka autora: Insanity můžete vypnout :3)

Ráno se probudila celkem brzo a stihla Iluzi - jako probuzení - pořádně hryznout do druhého ramene.
Šla za ní a měla v puse její ocas, Iluze šla odevzdaně a věděla, že kdyby cokoli udělala špatně, mohla by přijít o ocas. Rameno jí krvácelo a dělalo za ní červené stopy a cestičku.
Když došly k velitelčinému doupěti, byla již vzhůru.
Po pozvání dovnitř Noc spustila - "Ahoj Hvězdo, pozdě večer jsem našla tuto kočku u našeho tábora, jmenuje se Iluze..." Velitelka si vyslechla celý příběh a poslala Iluzi k léčitelce.

Co si myslíte o Iluzi? Mě to hrozně zajímáá :3

7. Kapitola - Hvězdná hrozba

5. dubna 2018 v 20:51 | AmberPaw |  Příběhy Nočního klanu
Po tom, co se klan spojil a Krvoklanská koťata se připojila, se to v klanu změnilo.
Tento klan se vrátil do ohněm zničeného lesa, do svého tábora.
Všechny klany začali nenávidět tento Noční, mysleli si totiž, že za to můžou oni. Však také ano.

Zlatohnědík otevřel oči, když mu na oči a kožíšek dopadli sluneční paprsky.
Další den v Nočním klanu, pomyslel si šťastně a začal si čistit kožíšek.
Do doupěte nakoukl Popelavý skok. "Tak jdeme." Řekl a zase odešel.
Zlatohnědík vyskočil a utíkal za svým učitelem, který již odcházel z tábora.
Když došel do Travnatého dolíku, kde je velmi vysoká tráva a začínají se tam tréninky, Popelavý skok tam již byl.
"Dnes budeme probírat lovení a postoje, snad ti to půjde." Zavrčel a na konci věty se pousmál. Zlatohnědík přikývl a zamrkal, aby se mohl velmi pozorně sledovat, co jeho učitel dělá.
Šedý válečník se přikrčil a začal se plížit vcelku svižně, kladl tlapku před tlapku. Když skončil, zeptal se, jaký postoj to tak mohl být.
"Že by... Ses plížil za... Myší?" Hádal mladý učedník.
"Ano! Myš tě ucítí, králík tě uslyší! To si pamatuj."
Ve Zlatohnědíkovi vzrůstal pocit hrdosti. Uhádl první postoj na poprvé! Ano! Dokázal to!
Potom mu Popelavý ukázal ostatní plížení;to už mu hádat nedal.
Na konec měl ztahonědý učedník lovit.

Úplně unavený učedník se téměř doplazil do tábora. Na hromadu hodil ty dvě myši co ulovil a při západu slunce si šel lehnout.
Když zabíral, ozval se velitelčin hlas. "Všechny kočky co jsou schopny ulovit si vlastní potravu, ať přijdou pod naší skálu!"
Zlatohnědík si povzdechl. Ještě včera by tam nešel, ale teď...
Učedník zvedl své těžké kosti a vlekl se ke skále. Doufal, že Hvězda pronese pár slov a on se bude moct vrátit znovu do pelechu, ale to netušil, co řekne.
"...Zlatohnědík,..." Jmenovaný učedník se probudil a trhl sebou.
"COŽE?!" Zařval a Ohňuška vedle něj mu pošeptala "Jdeš dneska na shromáždění."
"Já chci ale spát!" Protestoval Zlatohnědík.
"Stejně půjdeš." Zavrčela Javorová hvězda.
"Ale notááák."
"Řekla jsem NE a také na tom trvám!" Rozkřikla se Hvězda.
"No jó no jó, taky se neusíš hned rozčilovat." Slyšela Ohňuška mumlat Noc.

Když kočky dorazily na shromáždění a dostaly se na louku, kam přišly jako druhý klan, učedníci se rozešli až na Zlatohnědíka a Ohňušku.
"Eeeh... Tak... Já jdu k Tmavým." Mňoukla rychle Ohňuška a odběhla.
"Ale, tady jsou přece jen Sně-" nestihl to doříct. Ohňu byla pryč.
Pokrčil rameny a vydal se na cestu k jednomu černému učedníkovi, který vždy vyprávěl strašideln historky.
"...a když došel Kamenný pruh k hromadě potravy, byla na ní... JEHO SESTRA!!!" Všichni posluchači v okolí ne vyděsili a pak se začali smát. Panter se zakabonil.
"Ne! Nemáte se smát! Máte se bát!" Ale přes ten smích ho nikdo neslyšel.
Zlatohnědík ho vzal kolem ramen a řekl mu "To je v pohodě, oni nevědí, jak divné může být kanibalství.".
Učedník přikývl a když přišli ostatní klany, začalo se.

"Chci vás tu přivítat," kývl Stříbrný měsíc, velitel Sněžného klanu. "Dnes chci říct, že se náš klan má dobře. A předám ti slovo, Lví měsíci."
Lví měsíc, velitel Kapradinového klanu se ujal slova. "Máme mnoho učedníků a málo válečníků. Jinak je vše v pořádku, až na to, že Tmavý klan olví na našem území!"
"To je lež!" Vypískl bílý kocour s šedým pruhem na zádech - Mračný měsíc.
Lví měsíc ho svalil na záda. "A jak to dokážeš, Myší měsíci?"
Javorová hvězda se ujala slova. "Slyšela jsem, že se Tmavému klanu narodilo hodně koťat."

Zlatohnědíka bolela hlava. Byl v tmavém pelíšku a nežel dost nepřirozeně - jako by ho někdo hodil.
Po chvíli přišli dva kocouři - Lví měsíc a jeden kouřově šedý neznámý kocour.
"Vítej v Kapradinovém klanu, zajatče."

6. Kapitola - Hvězdná hrozba

8. března 2018 v 18:33 | AmberPaw |  Příběhy Nočního klanu
Tak, na začátek Vám vysvětlím, jak se část Nočního klanu dostala až ke Krvavému klanu. Pomohla nám Kost, elitní válečnice Krvavého klanu, která nemá ráda zbytečné boje. Ano, to byla ta černobílá kočka. Kost. Když se jí někdo vysmívá, říká jí Kostní moučka.

Šedá želvovinová kočka se plížila velice potichu. Nevyniká v tom, ale pilně se to učila.
Zrovna teď se tato půlka polorozpadlého Nočního klanu snažila získat zpět své dva učedníky. Noc a Zlatohnědík by měli zůstat ve svém klanu, navíc Ztracená tvář tajně doufala, že jejich návrat zase sjednotí klan. Zajímavá naděje.

Když část tohoto klanu dorazila za roh stanoviště, Hvězdička šlápla na praskavou větvičku. Všichni se na ní podívali a z uličky se ozvalo: 'ÚTÓÓK!!"
Z uličky vyrazilo několik Krvavých koček a mimo to i Noc, Zlatohnědík, Třešňokotě, Kaštanokotě a Javorokotě.
Temný stín skočil před Krev a díval se jí do očí. Oběma utichlo pozadí, na světě byli jenom oni dva a jejich vražedné a pevné pohledy. Ani jeden z nich nemohl uhnout. Nemohl. Vše se zpomalilo.
Pak se najednou vše zrychlilo, protože Temný stín se zakousl Krvi do polštářku na tlapě, ona se po něm ohnala odrápenou tlapou, ale on uhnul a skočil na ní.
Povalil ji a uslyšel, jak Sýček ječí, že se stáhnou - vlastně ustoupí.
Krvoklanské kočky začaly hlasitě a vítězně mňoukat, ale to si nevšimly, že jim chybí pět členů. I Nočnoklaské kočky si myslely, že sebrali pouze dva.
Ti malí tři se plížili za nimi...

Sýček se zastavil u stodoly a zvolal: "Dostali jsme Noc a Zlatohnědíka!"
Několik koček vykouklo ze svých skrýší - ve slámě, za balíky slámy, za rohem atd., aby se podívaly, jestli je to opravdu pravda. A byla. Zlatohnědík s Nocí si mezitím sundali obojky a hodili je za sebe - jako neúctu ke Krvavému klanu.
Vyšla Javorová hvězda a řekla: "No, to jste se opravdu překonali."
"Mohli... Bychom se spojit zpátky?" Zeptala se Hvězdička.
"Ale jistě, jen-"
"MY CHCEME ZA VELITELE SÝČKA!!!" Zařvaly všechny kočky.
"Ale o tom rozhodne Hvězdný klan!" Křikla Hvězda a kočky zahanbeně sklopily uši dolů. Už se prozradily. Už jim Hvězda nemůže věřit. Mají jen jedinou naději...

"Hele!" Křikl Bouřlivák a postavil se na zadní, přední tlapou ukázal na tři koťata - jedno mourovaté zrzavé, druhé mourovaté hnědé a třetí světlejší zrzavé. "Co vy tu děláte?!"
Koťata měla tři malé oboječky a tak nebylo pochyb, že pocházejí z Krvavého klanu.
"Že by nic?" Zeptala se zrzavá kočička,
"Jo, nic jako!" Řekl odhodlaně hnědý kocourek.
"Jo jako!" Křikl světle zrzavý kocourek.
Hvězda si pozdechla. "No tak pojďte s námi."

Kam dál